Kultivovaná nymfomanka

Milá Boženko,

jak znám tvou letoru jsi tady jistě častou návštěvnicí. Zaregistrovaná jsi po nějakým divným nickem, aby se jó nikdo nedopídil, že jsi to ty, kdo si tak často prohlíží fotky souložících párů nebo pěkných penisů. Na nahé ženy se asi nedíváš, když, tak snad aby sis potvrdila že ty JE máš pořád nejpůvabnější. Fotky jsi sem určitě nedala, proboha ty a intimní fotky! Tak dbalá na korektní vystupování, zdrženlivé chování, nenápadný zevnějšek... co se za tím skrývá za nespoutanou dračici, to vím jen já a snad ještě někdo jiný zasvěcený.

Už taky pro tyhle dvě tváře tě stále obdivuju. Moc mě mrzí, že jsem se ztratili z obzoru. Doufám, že si vedle erotických obrázků taky ráda počteš v tomhle blogu, najdeš můj Dopis a bůhdá mi na něj odpovíš. Můj dopis má být vyznáním a projevem úcty. Zastávala jsi zodpovědné postavení. Jako knihovnice ve velkém výzkumném ústavu jsi byla neobyčejně vzdělaná, mluvila´s velice kultivovanou řečí, nikdy ses nesvezla k hrubšímu výrazu. Vyznala ses i v odborné literatuře, dovedla´s poradit, pomoci s vyhledáváním, sháněním a s objednávkami... to všechno velmi ochotně a vždy s úsměvem. Bóže, Boženko, bez úsměvu si tě vůbec nedovedu představit. Tak tě znali všichni na ústavu. Kolik se nás v knihovně přes den vystřídalo! Vždycky ta vlídná, skromná, nenápadná Boženka.
Přes den, za pultem... Ale sotva jsme byli sami - třeba i v knihovně- strhla´s masku puritánství, často jsi doslova strhla oblečení z nás obou abys prožila své skutečné JÁ, svou nespoutanou vášeň, dala průchod své pečlivě utajované nymfomanii. Jako mávnutím proutku se změnila i tvá řeč. V intimních chvílích sis libovala ve šťavnatých výrazech ba vulgárnostech. Smála ses u toho nahlas, poznal jsem záhy, že tě ostrá slova ostře vzrušují. Musel jsem si na to zvyknout. Prvně, když jsi mě ještě ve vší počestnosti pozvala domů (netušící manžel byl na cestách) a pro zábavu jsi začala přehrávat pásku s drsnými obscenitami byl jsem jako přimražen. A ty ses chechtala! Jak mi to nešlo dohromady s mým obrazem kultivované dámy!

Ale zvykl jsem si, dost rychle. To už jsme spolu byli párkrát intimní, velice krásně, většinou divoce, někdy až dojemně jsme se milovali, když jsem si přišel do knihovny vypůjčit nějaký starší svazek odborného časopisu. Hned ses zorientovala, řekla "ano, máme, dole ve sklepě. Půjdeš mi pomoct hledat?" Jen jsme slezli z těch železných schodů, žádné dveře, vše nahoru i akusticky otevřené, zůstala jsi stát. Neodolal jsem a ze strany tě začal líbat. Samozřejmě že jsem ti vzal do dlaní tvé grandiózní prsy a přes blůzku je hnětl. Dlouho jsi to nevydržela, oddálila ses od mých rtů a řekla polohlasně "a teď budeme mrdat!" Vyděšeně říkám "tady? Tady to přece nejde..." "Všechno jde, když se chce" odsekla jsi mi stroze "a já chci... já strašně chci mrdat!" Rukou ses svezla dozadu, mně na kalhoty, ruče je otevřela a vylovila můj, miliskováním již dostatečně vzrušený penis. Sehnula ses do hlubokého předklonu, sukni přehodila na záda (prádlo jsi pro jistotu v práci nenosila), no a cesta byla otevřená. Kouzelně mi do tebe vklouzl, byla´s už tak krásně vlhká... Mrdali jsme divoce jako vždy, chtěl jsem se tě držet ze stran za kozy ale když ty ses chytla kraje regálu a začala- jako vždy - energicky přirážet, měl jsem co dělat abych se tě udržel za boky. Byl jsem plně pohlcen tebou, tím šíleným vzrušením z tvé útlé útulné kundy, ale přesto jsem zřetelně slyšel jak se ty kovové regály naším mrdáním otřásají. Že tenhle hluk museli slyšet lidi nahoře, to ti v téhle napjaté chvíli pranic nevadilo. Ty jsi chtěla, ty jsi potřebovala mrdat a všechno ostatní bylo bezvýznamné. Závěr byl tak triumfální, že z toho třesoucího se regálu vypadl tlustý svazek, až to zadunělo.
Zní to jako vtip, ale je to svatosvatá pravda: byl to ten svazek, co jsme vlastně šli dolů hledat. Když jsme to, již jakž takž upraveni zjistili, rozesmála ses: "vidíš že jsem měla pravdu. Prcat se musí..." ty´s ty výrazy vědomě měnila "všechno ostatní přijde samo, pořád ti to říkám. Jaképak hledání, vždyť jsme si ten zatracený svazek hravě vymrdali."

Pamatuješ? Připomenu ti víc z našich krásných chvilek když se ozveš.

Moc a moc tě zdravím tvůj Standa